Inspirativní příběhy žen

,,O možnosti zmrazení vajíček jsem začala přemýšlet kolem 27. roku, kdy jsem se stěhovala do zahraničí za prací. Tušila jsem, že tam nějakou dobu zůstanu, a proto jsem si chtěla otevřít i budoucí možnosti. O této metodě jsem věděla už dříve – z médií i rozhovorů s kamarádkami, kde to nebylo nijak tabu. Do Česka jsem se během těch let pravidelně vracela, ale vždy jen na pár dní, a tak nebyl prostor podstoupit proces, který zabere přibližně dva týdny. Po návratu domů, zhruba po pěti letech, jsem se ale rozhodla, že do toho půjdu. A to i přesto, že mám stálého partnera. Momentálně se na rodičovství ještě necítíme připravení – každý má své tempo a priority – a já jsem vděčná, že dnešní medicína nabízí takovou možnost. Uvědomuji si, že rozhodnutí teď může ovlivnit moji budoucnost. Právě proto jsem zákrok podstoupila s vědomím, že si tím vytvářím tzv. „záložní plán“. Celý proces pro mě byl vcelku bez komplikací. Ano, injekce nejsou nic příjemného, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. Měla jsem štěstí na skvělý personál, všechno mi podrobně vysvětlili, a i samotný zákrok proběhl hladce – bez větší bolesti. Výsledkem je deset zmražených vajíček, což je pro můj věk standardní výsledek. Je ale důležité si uvědomit, že výsledný počet embryí bude pravděpodobně nižší. Do budoucna plánuji sledovat své hormonální hodnoty a podle situace případně zákrok zopakovat, nebo přehodnotit své plány ohledně rodičovství.''

,,Když jsem se během svých univerzitních let poprvé dozvěděla o možnosti zmrazení vajíček, zaujalo mě to, ale život tuto myšlenku stále odsouval na vedlejší kolej. Teprve příběhy pacientek, se kterými jsem se setkala díky své práci, mě přiměly jednat – zejména příběh jedné ženy, která kvůli nečekaným životním zvratům přišla o šanci stát se matkou. Uvědomila jsem si, že chci mít svůj osud pevně ve svých rukou a zajistit si možnost naplánovat rodinu, po které toužím. Proces byl trochu náročnější, než jsem očekávala – samoinjekce nebyly příjemné a hormony ovlivnily mou náladu, takže i klid doma. Díky podpoře mého manžela a kamarádek jsem to však zvládla s úsměvem na tváři. Dnes cítím klid a úlevu, že mám 18 vajíček bezpečně zmražených v mladším věku (27), nehledě na to, že mám dlouhodobého partnera. Stres z toho, že nestihnu mít tolik dětí, kolik bych si přála, ze mě opadl. Každé ženě, která o tom uvažuje, bych řekla: jděte do toho. Je to dar svobody a možnosti volby, který za to rozhodně stojí.''

,,Je mi třicet a poslední rok se mi život obrátil naruby. S partnerem jsme spolu plánovali společnou budoucnost, ale pokaždé, když přišla řeč na dítě, změnil téma. Nakonec přiznal, že si neumí představit být otcem v dohledné době. Po tolika letech jsem nechtěla začínat od nuly, ale zároveň jsem věděla, že nechci čekat, až si to někdy rozmyslí. Po rozchodu jsem cítila prázdno, ale i potřebu jednat. Zvažovala jsem různé možnosti a nakonec jsem se rozhodla pro zamrazení vajíček. Na klinice jsem prošla hormonální stimulací a odběrem, což nebylo fyzicky ani psychicky jednoduché, ale dalo mi to pocit jistoty. Teď mám v rukou něco, co mi dává svobodu. Nemusím se rozhodovat pod tlakem času ani kompromisů. Můžu počkat na chvíli a člověka, u kterého budu cítit, že jsme připraveni oba.''